Kočičí ocásky jsou tak zvláštní fenomén, že si zaslouží zvláštní deníček. Proč? Protože vždycky dělají něco jiného, než chtějí jejich nositelky.
Nevěříte? Tak poslouchejte.
Naše kočička sedí a myje si špičičku ocásku. Jenže ocásek šup a kočičce uteče. Kočička kouká a ocásek najednou hop a vykoukne na kočičku zpoza sloupku kočičího škrabadla. Hop, skočí kočička po ocásku.
Jenže kde je mu konec…
Je to lump, lotr a syčák, který si ze své kočičky stále jen utahuje.
Kočička se, diví, hledá ocásek ale ten se jí jen posmívá.
Kuk, vyjukne na ni za zády. Kočička se otočí a sáhne po něm pacičkou, jenže kde je tomu lotrovi konec.
Tady jsem, zamává na kočičku pod sedátkem kočičího domečku.
Kočička se zlobí a sekne po ocásku drápkem.
Jejda, už ho drží, jenže chytit ocásek není snadné.
A tak si kočička sedí, diví se a olizuje si pacičku. Ocásek, ale vymýšlí další lotroviny.
Kočička sedí jako soška a přemýšlí, ocásek si ladně visí z opěradla křesla. Visí a nudí se. Začne se kývat, kočička se dívá, ale dělá jakoby nic. Ocásek se ale nevzdává a začne se mrskat jako malý hádek.
Počkej ty dostaneš, pomyslí si kočička, vytáhne drápek a hop skočí po zlobivém ocásku. Tak a teď mu káže zač je toho kočka, jenže…
Mňauvajs, vyjekne kočička a diví se jak je to možné.
Sekla a kousla ocásek, jenže bolí to místo něho ji.
Tak tedy nevím jak to s tím ocáskem vlastně je, jedno je však jisté, že si žije svým vlastním životem.
Kočky, máte to stejné, nebo jen u nás jsou ocásky taková zlobidla?
Mňauky Morinka a Sněhurka.
Žádné komentáře:
Okomentovat