Co dům dal a to myslím doslova.
Nejen, že babička vyprávěla jak se vařilo za války, i já jsem občas měla hluboko do kapsy.
Jenže jíst se chce a musí se najít ta nejlevnější varianta.
Co dům dal platí doslovně nadále, protože pracuji v azylovém domě pro muže a tam o víkendech vedu kurz vaření.
Sice si naši pánové chodí do jedné firmy kde jim darují pečivo a zeleninu, někdy se najde i kousíčínek nedoprodaného salámu, který jim věnují, někdy mléčné výrobky.
Když to přeberou, přemýšlejí co by se dalo uvařit a přijdou na radu. Okoukneme tedy co mají, navrhnu jídlo, i když je jim celkem jedno co budeme vařit, ale aby se najedlo co nejvíce lidí.
Pak houknu po chodbě že jdeme vařit a aby dali do společného hrnce co kdo má.
Kdo cokoliv dá musí dostat ze společného hrnce a pak ti kteří nemají co jíst a Něco klukům, kteří chodí do práce. Většinou nakrmíme celý dům.
A tak společně neřešíme, že jsme upekli buchty, ale že v těstě není vejce, nebo, že knedlíky jsou jen se zelím a s cibulkou. Hodně vaříme polévky, knedle z rohlíků a pečeme buchty. Ledasco bez mléka, bez omastku. Ale navaříme hodně a lacino.
A právě takové recepty budu vkládat do rubriky Vaříme před výplatou.
Tak věřím, že někdo některé recepty využije a jiný je zase pohaní, ale o tom to vlastně všechno je.
Žádné komentáře:
Okomentovat