Tak se jmenuje kniha spisovatele Jean Prieura a je velice pravdivá.
Ráda bych z ní chvíli citovala, protože zvířata miluji a tato kniha oslovila myslím nejen mě.
Mají zvířata duši,
city, inteligenci,
prorocké schopnosti?
Projevují si zvířata solidárnost?
Vědí, co je to prokázat dobrodiní, znají cit, něhu a přátelství?
Odpovědí budou fakta.
Například vzájemná nenávist koček a psů není dědičnou vlastností, kterou by měli zakodovanou v genech. Netráví celé dny honičkami a potyčkami, dokáží se spolu mazlit, škádlit, nebo se mazaně spřáhnout proti lidem…, cítit k sobě něhu jako to bylo například v Hauteville.
Ve starodávné kuchyni v hotelu si v prázdné truhle na sůl udělaly pelíšek fenka foxteriéra a krásná bílá kočka. Obě vrhly téměř ve stejný čas mláďata. Když fena odešla kočka nakojila všechna mlé´data, bez rozdílu koťata i štěňata. Když odešla kočka, fenka ji okamžitě vystřídala. Hoteloví hosté je zdálky obdivovali, protože kočka i fenka nikom nedovolily se přibížit.
Jiný příklad uvádí jistý doktor Méry.
Na louce seděla kočka a zoufale hrabala v zemi.
Chtěla zachránit svá koťata, která sedlák zaživa zahrabal do země.
Půda byla tvrdá a kočička měla tlapičky rozdrásané do krve, věděla že to sama nezvládne.
Vrátila se na statek pro hlídacího psa a zachvíli se oba vraceli na louku.
Pes místo očichal a svými tlapami začal hrabat až hlína lítala a za chvíli se oběvila koťátka, jako zázrakem živá.
Pes s kočkou je vzali za kůži za krkem a jedno po druhém odnesli na statek kde je kočka vzala do sena, olízala je, nakojila.
To všechno viděl mladý ovčák a řekl to svému pánovi.
Jak se asi zachová Člověk, rozmarný a hrozivý bůh?
Odsoudí nevinná stvoření znovu k smrti?
Stal se zázrak, sedláka to dojalo a kočce mladé ponechal.
Volná citace z knihy.
Líbí se Vám, příběhy, chcete se zasmát, podivit se a někdy si i poplakat?
Počkejte si tedy na další volné pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat