Kočičí skopičiny

Moje panička říká že jsem kočička, která všechno dělá pořádně. Jen někdy, že prý jí ze mě jednou trefí. Tak tedy poslouchejte co já všechno dokážu.

Můj páneček má spaní báječně vysoko a když jsem ještě byla malé kotě, tak jsem sedávala na stole a dívala se zbožně za ním. Když jsem trošičku povyrostla, začala jsem zkoušet vylézat po žebříku, ale moc mi to nešlo a taky jsem se trošku bála. Páneček mi dal zábranu abych to přestala zkoušet, jenomže tím mi jen nahrál abych vymyslela jak na to., vydrápala jsem se po zábraně a šup už se mi to podařilo a byla jsem nahoře. Dneska si vybíhám nahoru kdy se mi zachce, protože už to dávno umím.

Jenže, páneček má stále strach abych nespadla dolů a nepotloukla se, csss, říkávala jsem si já a spadnout... jenže...

Ležela jsem na odpočívadle, krásně jsem se rozvalovala a najednou mí pán říká: ,,Morino, ty střevo, ty sletíš" Překulila jsem se ještě jednou a báááác!!! Spadla jsem naštěstí na kanape, tam ale spala Blondi a já jsem jí přistála na čenichu. Blondi se střašlivě lekla a zakřičela jako lidská holka jééééé a já jsem se lekla ještě víc a utekla jsem do šatny.
Panička se šla podívat co se mi stalo, byla jsem schovaná a z leknutí jsem si olizovala tlapku. Panička mě vytáhla, prohlédla a zjistila že krom leknutí se mi nic nestalo. Řekla mi, že jsem úplně pitomá kočka. Ani jsem se moc neurazila, byla jsem ráda, že jsem celá.