Když jsem začala bydlet s Jirkou, tak asi za tři týdny společného žvota projevil přání dát si na velikonoce pečenou kachnu se zelím.
Což o to, udělat ji umím, ale žádnou jsem neměla a v místním řeznictví byla za hříšné peníze.
Jiřík se však projevil jako chlap a že milou kačenu koupí on. Koupil dvě krásné v Kauflandu a za velmi lacino.
Když vyslechl chválu na svou osobu a mou odu na radost že bude žranice, žačal vyprávět jak ji koupil.
Představte si partu klempířů vyrazících v montérkách do kauflandu…
Jeden šel v předu a rozrážel dav téměř běsnících důchodců. Druhý vybíral kachny pro všechny a ten třetí brzdil, opět nad levným zbožím běsnící dav.
Neumím přesně popsat jeho vyprávění, ale smíchem jsem se málem po – urinovala.
Den před vysněným obědem jsme jeli do jeho rodiště, kde mě Jiřík chtěl představit svým kamarádům, jenže se to trošku protáhlo, kluci šli na šipky a já raději jela předposledním vlakem domů.
Přišla jsem domů, rozdělala jsem si pivko a nechtělo se mi spát. Tak jsem bafla kačku, nasolila, nakmínila a šoupla jí do trouby péct.
V telce dávali nějaký horor a já že se při pečení na něj budu dívat. Asi po 3/4 hodince jsem kačenku podlila pivečkem a zmírnila teplotu. Vonělo to báječně a já se dál dívala na telku, jenže bohužel už jsem se pohodlně natáhla na gauč…
Vaše tušení je správné – usnula jsem jako špalek.
Když jsem se probrala, voněl byt jako nebeská mana, já si chvílečku libovala a pak jsem příšerně zařvala.
KACHNÁÁÁÁÁ !!!
Vylítla jsem jak bodnutá, málem urvala dvířka od trouby a čekala katastrofu.
Kachnička sice byla trošku na vršku vysušená, ale bezvadná. Hezky si libovala v sádle a nic jí celkem nebylo.
Tak jsem sádlo odebrala, kačku podlila černým pivečkem, a na chvilku jsem ji otočila. Ta nasákla do sebe kousek pívka a po vrácení do původní polohy byla výstavní.
Jirka přišel domů a chválil jak jsem šikovná, divil se že jsem si troufla skoro v půlnoci začít péct, že on by u toho usnul a vše by spálil.
Já se dmula pýchou jaký jsem pašák a mlčela jak partyzán.
Druhý den jsem uvařila knedle a zelíčko, ohřála kačenku, a věřte, že si Jiříček šmakoval, že takovou krásně upečenou kačenku nikdy nejedl.
Nikdy jsem se nepochlubila, jak to vlastně tehdy bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat