Jednou v neděli jsem pospíchala do práce kde jsem měla být o 14 hodině.
Svíčkovou jsem měla hotovou od večera, zbývalo jen uvařit knedlíky.
Léta jsem je neuměla, ale od té doby co mi kamarádka Běla dala bezvadný recept, knedlíčky jsou prostě mńamózní.
Vykynuté šišky, jsem šupla do vařící vody, nastavila minutku, v polovině otočila a krásně dovařila.
Měla jsem miniaturní kuchyňku v garsonce a tak jsem si pod troubičku dala pekáček a nachystala velikou vidličku na píchnutí a vypáření knedlů. Jenže jsem tolik pospíchala a byla jsem líná slézt ze štokrlete a podat si z kredence takový ten podběrák na knedlíky. Vzala jsem tedy dvě vařečky podebrala knedlík a …
Ta potvora vařící, klouzavá se vysmekla, vyskočila do vejšky, já ve snaze ji chytit jsem ji odpinkla a znovu chytila a tak ještě několikrát…
Když ustal rachot a moje nepublikovatelné nadávky, vypadalo to u nás asi takto.
Já měla špinavé a upatlané ruce, ofinu, prsa, břicho, kolena a na závěr bačkoru.
Knedlík se válel pod dřezem na zemi, pes se schoval pod stůl a kočka neznámo kam.
Můj muž se ani raději neptal co se stalo, jen řekl Máňo dobrý???
Jo v pohodě a víc jsem nemluvila
.
Na ten druhý knedlík jsem si došla pro podběrák, ten uválený knedlík jsem dala vystydnout a snědla ho naše fenka Blondi s psí konzervou.
Že byl divokej, jí nevadilo
Žádné komentáře:
Okomentovat