Tak já teda taky písnu o žvanci.Vařím ráda, vařím hodně a myslím, že i docela dobře.
Peču někdy i třikrát do týdne a to jsme prosím jenom dva.
Ten můj, není línej se nažrat a já taky né. No, co bychom z toho života měli, když nikam nechodíme, nic nemáme, jen ten žvanec si rádi dopřejem.
Rajčátko, teda není žádná třasořitka, ale tlustej není. Jen má ten mazanec místo pekáče buchet a mě se bříškatý chlapi líbí.
Ale mě může trefit šlak, když přijdeme do hospůdky kde jsou jeho dlouhodobí známí a hnedka spustí,
Rajče, ty jsi nějakej hubenej. VRRRRRRRR, berou mě všechny čerti!!!Od středy je doma a jeho den začíná tím, že se vyhrabe z peří a kouká do lednice. Zbodne, co tam najde, většinou párek, ty miluje, pak si na to dá buchtu kotel čaje a zapálí si fajfčičku. Pak zaleze na gauč a vykulí se za dvě hodinky, zase projede lednici, zase něco ozobe, nahlédne pod pokličky na sporáku a tak to jde až do večera.
Fakt není línej si posloužit i o půlnoci.
A potože to vím, že velmi rád baští, snažím se mu podstrojovat co má rád.
Ale dneska mě tak nas.al, že bych ho majzla válečkem, kdyby nebyl památeční.
Co jsem bez práce, koukám se na doktora z hor. Rajčátko chrní, tak já si to přepla z nějakých Simpsonových na doktora. No jasně, hned se probudil a nadával. Tak jsem se nafoukla, ani jsem mu ten brgul nenabrala. Nabral si sám a já se s ním nebavím.
Sakra, nemohl mě nasejřit než jsem zadělala na koláč? To bych mu byla natruc naprdla a nyní ho stejně musím upéct.
Zatracenej život.
Žádné komentáře:
Okomentovat